Proč, kdo, jak a za jakou cenu

   Pod tímto názvem se 15. dubna konala v pražském Centru Mariapoli 16. konference Člověk a média. Konferenci uspořádalo Hnutí fokoláre ve spolupráci s Nadačním fondem Josefa Luxe, Konrad Adenauer-Stiftung, o.s. Pontes a mezinárodním projektem NetOne.

  První letošní konference byla mimořádná tím, že se v rámci jejího programu konalo první předání ceny Nadačního fondu Josefa Luxe za eticky významný mediální počin roku 2009. Z rukou Věry Luxové přebrali cenu autoři publicistického cyklu České televize Historie.cs.
  „Lobbing je legitimní nástroj,“ řekl v úvodu konference Hubert Gehring, ředitel českého Konrad Adenauer-Stiftung. Problém je, že je v Česku „příliš ukvapeně“ spojován s korupcí. Třemi přednášejícími, kteří se věnovali tomuto tématu, byli Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd, Rudolf Hermann z Neue Zürcher Zeitung a Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt.
  „Za 1. republiky neexistovala možnost přeběhlíků, poslanci a senátoři byli odpovědní straně, za kterou byli zvoleni,“ uvedl Jaroslav Šebek. Na české scéně bývalo více než 30 stran, pro vstup do parlamentu neexistovala 5% klausule, utvářely se koalice i „utajené a netransparentní dohody“. Historické souvislosti nebyly nijak idylické, republiku provázely národnostní a sociální problémy. Na rozdíl od současnosti však měla každá politická strana své vydavatelství, takže bylo transparentní, o čí názory jde. Do politické situace zasahoval také Hrad a ti, kdo měli blízko k Masarykovi, později, v menší míře, k Edvardu Benešovi. Nešlo vždy jen o oficiální linii prezidentské kanceláře, která se prosazovala; Hradu pomáhali také někteří vytipovaní novináři. Později docházelo k jakési vzájemné výměně informací - v této souvislosti uvedl Jaroslav Šebek Pátečníky (mezi nimi Karla Čapka). Zajímavá byla také jeho zmínka o článcích, které pod různými pseudonymy psal sám Masaryk. Jak ale řekl, cílem Hradu byla především „podpora pluralitní demokracie a všeobecných hodnot“.
  Ani tato doba se nevyhýbala rozepřím novinářů s politiky, byly též zveřejňovány různé kompromitující materiály, odehrávaly se střety protichůdných politických postojů (například ohledně španělské občanské války, Durych proti Čapkovi). Při vládní krizi v roce 1929 se střetla snaha po mírné obměně vlády s prosazováním předčasných voleb, kdy výhra druhé alternativy (zájem Masaryka i ČSL) měla podle Jaroslava Šebka zajímavý dopad: důsledkem bylo vytvoření široké vládní koalice spolu s konsenzem pravice a levice, což u nás, na rozdíl od jiných zemí, přispělo k udržení demokracie.
  Rudolf Hermann zmínil ve vztahu k politickému dění a politikům hostitelské země svoji odlišnou pozici, kterou má jako zahraniční dopisovatel. Díky tomu, jak řekl, pociťuje zájem politiků jen výjimečně. „Lobbing“ podle jeho zkušenosti „není černobílá záležitost“, ale „je to neustálé zvažování“, v němž nakonec rozhoduje „vlastní svědomí“. „Větší nebezpečí“, které ohrožuje nezávislost médií, souvisí podle něj s nárůstem různých PR agentur a institucí zabývajících se mediální prací, „které líčí realitu, jak se jim to hodí“. Jde o situaci, kdy instituce, politické subjekty, firmy apod., na rozdíl od médií s klesajícími příjmy či klesajícím personálním obsazením, mají mnohem větší profesionální možnosti. Jak řekl, není výjimečné, že jimi připravené články novináři převezmou a podepíší svým jménem.
  Erik Tabery v ohlédnutí za 90. léty mimo jiné připomněl tehdejší roli médií, jejich „nekritickou podporu“ společenských změn, transformace průmyslu, podnikání. Milníkem se podle něj stal rok 1997, kdy padla vláda a vyšlo najevo propojení politické strany, některých médií a novinářů s byznysem. V letech opoziční smlouvy média začala chápat smysl odhalování negativních jevů. Další profesionalizace médií ale probíhala současně s profesionalizací lobbingu a později se „média posouvala k bulvarizaci“. Za negativní označil to, že „lobbing není regulován“ a že „někteří lobbisté jsou dokonce asistenty senátorů a poslanců“. Spornou otázkou je pro něj i svázanost médií s reklamou a inzercí.
  Média, jak vyplynulo z příspěvků, které zde zazněly, jsou v prvé řadě závislá na kvalitě novinářů - od ní se odvíjí vztah k případnému lobbingu.

   V neděli 10. října 2010 se konal v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Hemžích u Chocně tradiční benefiční koncert. Se svým programem vystoupila Pavla Kopecká Bartoníková, členka divadelního orchestru Státního divadla v Brně, a její hosté. Slyšeli jsme barokní duchovní hudbu v komorním obsazení Pavla Kopecká - Bartoníková harfa, Hana Bartoníková hoboj, Pavlína Jelínková violoncello a Libor Bartoník anglický roh. Zazněly skladby G.F.Händela, J.S.Bacha, G.Ph.Telemanna a L.Cherubiniho. Mezi vzácnými hosty jsem mohla přivítat pana kardinála Miloslava Vlka, náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje Vladimíra Dernera, místostarostu Chocně Pavla Brokeše a další příznivce a sponzory Nadačního fondu Josefa Luxe. Výtěžek jubilejního, již desátého benefičního koncertu, činil 10 970 Kč a bude použit na Program podpory etické výchovy na základních a středních školách. Všem dárcům i touto cestou děkuji.

  Praha - dne 15.dubna 2010 Publicistický cyklus České televize Historie.cs dostal cenu Nadačního fondu Josefa Luxe za rok 2009. Do centra Mariapoli v pražské Vinoři si ocenění za eticky významný mediální počin přišel vyzvednout dramaturg pořadu Čestmír Franěk, moderátor a hlavní scénárista Vladimír Kučera a střídající se režiséři - Václav Křístek a Vítězslav Romanov. Cena nadace Josefa Luxe s názvem Ano, Ano, Ne, Ne, kterou představuje umělecká grafika akademického malíře Petra Štěpána, se letos udělovala poprvé.



  "Bude se vždy udělovat přesrok, protože nadační fond má ještě jednu cenu a to je cena Josefa Luxe. Tyto dvě ceny se budou střídat," uvedla předsedkyně nadačního fondu Věra Luxová.

  Historie.cs představuje významné okamžiky československých a českých moderních dějin po roce 1918. Vyrábí ho redakce aktuální publicistiky zpravodajství ČT. Správní rada Nadačního fondu Josefa Luxe ocenila mimo jiné snahu autorů a realizátorů předložit problémy novodobých dějin širším vrstvám obyvatelstva formou srozumitelnou a přitažlivou, která se zároveň dovede vyvarovat bulvárnosti a laciné líbivosti.


Vladimír Kučera, moderátor a scénarista:


     Vladimír Kučera "To je ocenění od občanského sdružení, od občanské společnosti de facto a to je myslím prostor, do kterého by měly televizní pořady, zejména televizní pořady veřejné služby, nejvíc zasahovat."

  Podle Věry Luxové nasadil pořad vysokou laťku. "Hlavními kritérii je, aby pořad, výrok nebo projev měl pravdivost, to znamená, aby se v něm objevily faktické věci. Potom aby byl s etickým dopadem do společnosti, aby oslovoval co největší širokou veřejnost a samozřejmě nám jde o to, aby tam byla určitá nestrannost," vysvětlila Luxová.


Cena Ano, Ano, Ne, Ne se uděluje na základě těchto kritérií:

pravdivost (analýz i reflexí cílených na příčiny jevů, solidnost interpretace faktů)

věcnost (argumenty místo manipulace)

nestrannost (neideologičnost)

odvážnost (ve směřování k podstatě, neužívání klišé a blábolů)

závažnost a aktuálnost tématu (politický rozměr)

přítomnost etických konsekvencí

dosah (schopnost oslovení dostatečně široké skupiny)

celkový etický přínos (jako souhrn uplatnění předcházejících bodů)

  V rámci 16. konference Člověk a média byla Nadačním fondem Josefa Luxe poprvé udělena cena Ano, Ano, Ne, Ne za eticky významný mediální počin v Česku. O Nadačním fondu, jeho cílech a cestách k jejich dosažení hovoříme s Věrou Luxovou.

  Nadační fond Josefa Luxe založila Věra Luxová spolu se synem Josefem po smrti svého manžela. Cílem nadace je snaha pokračovat v odkazu Josefa Luxe a napomáhat pozitivní proměně společnosti.
  Co pro vás bylo impulzem k založení Nadačního fondu?
  „Manžel vstupoval do aktivní politické činnosti s nadšením a odhodláním uplatňovat v ní hodnoty, pro které jsme vždy žili - slušnost, toleranci, pravdivost, porozumění – a zároveň s touhou proměnit svět kolem nás. Oba jsme byli přesvědčeni, že změna je možná a chtěli jsme k ní přispět. Bylo to naše společné rozhodnutí, i když se konkrétně projevovalo odlišným způsobem. Tehdy jsem viděla svoji úlohu především ve vytváření zázemí pro manželovu politickou práci a sama jsem o angažování ve veřejném životě neuvažovala.
  K založení Nadačního fondu mě vedla myšlenka pokračovat jinou formou v tom, co jsme s manželem začali během jeho působení ve vrcholné politice.“
  Jakými cestami se snaží Nadační fond přibližovat ke svému cíli, to je ke zlepšení vztahů ve společnosti?
  „Především podporou aktivit usilujících o rozvoj občanské odpovědnosti. Každým rokem například vyhlašujeme program Podpora etické výchovy na základních a středních školách. Další oblastí, kterou fond podporuje, je cyklus mediálních konferencí Člověk a média.
  Třetím okruhem je program Podpora edukace pacientů s hemato-onkologickým onemocněním. Patří sem nejen osvěta, zlepšení informovanosti pacientů, ale i psychologická, duchovní a sociální podpora, a to i jejich nejbližších. Další snahou je také získávání nových dárců kostní dřeně.“
  V loňském roce, kdy jsme si připomněli desáté výročí úmrtí Josefa Luxe, byla vyhlášena Cena Josefa Luxe. Mohla byste ji přiblížit?
  „Jde o soutěž originálních badatelských odborných prací z oborů historie, politologie nebo sociologie pro vysokoškolské studenty a doktorandy na téma Transformace české společnosti po roce 1989 a rozvoje demokracie. Chceme tak podpořit nadané studenty a absolventy vysokých škol v České republice.“
  Tato cena by se měla od letošního roku pravidelně střídat s udílením ceny Ano, Ano, Ne, Ne za eticky významný mediální počin. Proč jste se rozhodli tuto cenu udělovat?
  „Určitě nemůžeme být spokojeni s negativním vývojem společnosti, kterou velmi ovlivňuje určitá změna hodnotového systému, vedoucí k většímu důrazu na individualismus. Vývoj posledních let ukazuje, že velký vliv na směřování společnosti mají média. Proto jsme chtěli ocenit i pozitivní vliv médií. Tato cena byla poprvé udělena 17. dubna 2010 publicistickému cyklu České televize Historie.cs. Jako symbol ocenění převzal autorský tým uměleckou grafiku akademického malíře Petra Štěpána.
  Již při vzniku Nadačního fondu jsme se rozhodli vedle etické výchovy podporovat i oblast médií. V průběhu roku 2008 podal návrh na udílení této ceny člen správní rady Mgr. Jan Šimáček právě s tím, aby to bylo za eticky významný mediální počin. Bude se udílet každým druhým rokem. Oceněn může být jednotlivec, organizace či kolektiv za pořad, článek, projev nebo i výrok.
  Jaká jsou kritéria pro udělení ceny?
  „Hlavním kritériem je, aby pořad, výrok nebo projev byl pravdivý, věcný, odvážný a směřoval k podstatě tématu. Dalším kritériem je jeho etický dopad do společnosti a oslovení co nejširší veřejnosti. Samozřejmě nám jde také o to, aby v něm byla určitá nestrannost.“
  Proč jste se rozhodli udělit tuto cenu letos kolektivu redakce aktuální publicistiky zpravodajství České televize pod vedením Čestmíra Fraňka za cyklus pořadů s názvem Historie.cs?
  „Pořad Historie.cs se věnuje významným okamžikům československých a českých moderních dějin po roce 1918. Správní rada Nadačního fondu ocenila mimo jiné snahu předložit problémy novodobých dějin srozumitelnou a přitažlivou formou co nejširšímu okruhu diváků, s vyvarováním se bulvárnosti a laciné líbivosti.“